čtvrtek 11. února 2010

Zpráva o akci HORY 2010

Stejně jako v posledních několika letech se i letos Logici vydali na zimní lyžovačku. Tentokrát do rakouských Alp, na Dachstein. Odjížděli jsme 28. ledna odpoledne, hned po předání pololetního vysvědčení, ve složení Vox, Jerry, Verča, Martin a Tomík.
Cestou jsme ještě stihli koupit Kinedryl, zahráli jsme si několik her (největší úspěch měla „slova týkající se něčeho začínající na nějaké písmeno“), na rakouských hranicích jsme zvládli pasovou kontrolu a v osm hodin večer jsme dojeli na místo. Dorazili jsme první a tak jsme si mohli vybrat kterékoliv ze spousty postelí. Tedy někteří si vybírali. Jiní pochopili, že když se v e-mailu psalo něco o nedostatku postelí, že v tom ještě bude nějaký háček. A tak jsme nakonec ještě byli rádi za tři postele pro pět Logiků. To však nebylo nejhorší, co nás ten večer čekalo. V pokoji nás totiž nakonec spalo čtrnáct, bylo strašné horko, ale nemohli jsme kvůli jedné nemocné holčičce otevírat okno, rušilo nás chrápání, dětský pláč i rozsvěcování světla. A tak jsme se ráno nevyspalí (tedy až na Jerryho, který měl špunty do uší) a rozlámaní vydali na snídani…
Pak se vše už ale jen zlepšovalo. Hned po snídani jsme vyrazili ke sjezdovkám, vyjeli lanovkou nahoru a díky slunečnému počasí se nám naskytl nádherný výhled po okolních horách. Za celý den jsme stihli projet velkou část sjezdovek, k obědu jsme si dali kuře a Tomík s Jerrym strávili zhruba půlhodinu hledáním, když jeli hlubokým sněhem a Jerrymu vypnula lyže. Naštěstí ji ale našli a ve čtyři hodiny jsme se unavení a ulyžovaní vrátili zpátky na naši chalupu. Večer jsme hráli Aktivity, do nichž jsme se pokusili zapojit i místního Rakušana Patrika, ale brzy jsme to vzdali. Hra se nám vcelku protáhla (aby taky ne, zkuste si předvést pantomimou například „vzdušnou vzdálenost“), ale nakonec vyhrály ty nejlepší – tedy Nikol s Verčou. Ostatní ale nezůstali o moc pozadu, jen Jerrymu se Zdenou se moc nedařilo (a to zpočátku dlouho vedli). Další noc už byla o něco lepší, ale pravděpodobně hlavně proto, že jsme byli více unavení a tak nás nebudilo ani chrápání a horko.
Další den jsme vyrazili lyžovat na stejné místo, ale tentokrát jsme se rozdělili. Prvně nedobrovolně, když jsme mysleli, že Jerry chce lyžovat sám a ujeli jsme mu, zatímco on si jen nandával brýle a kapucu a podruhé když jsme se vzájemně ve dvojicích ztratili a zase našli, ale usoudili jsme, že po menších skupinkách se nám bude lyžovat lépe. V poledne jsme se ale stejně všichni sešli u auta nad Jerryho zprávou, že zlomil lyži. Prý si chtěl změřit rychlost, když v tom mu display zobrazil ďábelské číslo 66,6, načež ujel ještě kousek, vypnula mu lyže, a když se k ní vrátil a lyže si znovu obul, zjistil, že jedna z nich má zlomenou špičku. Přesto se na nich ještě zvládl vrátit k autu a zde mu Vox půjčil svoje záložní „minilyžičky“. Také jsme se naobědvali, ještě si chvíli zalyžovali a pak jsme se vydali do bazénu. To byl vrchol dne, celé tři hodiny strávené v bazénu a sauně, hezky jsme si zaplavali, zablbli si a úplně unavení jsme se vrátili akorát na večeři. Po večeři Tomík s Martinem hned usnuli, Verča s Voxem je brzy následovali a vzhůru vydržel jen Jerry, který ještě několik hodin konverzoval s Nikol.
Poslední den jsme nechali auto o kousek jinde, protože Jerry si potřeboval zajít do půjčovny pro nezlomené lyže. Počasí nám i dnes jakž takž přálo (na rozdíl od předchozího dne, kdy sněžilo a bylo zataženo), akorát sjezdovky zde byly o něco plnější a více zledovatělé. Nakonec i nedělní lyžování uběhlo stejně rychle jako předchozí dny a nám nezbylo, než se připravit k odjezdu. Cestu domů jsme si krátili povídáním, občasným spánkem a slovními hrami a kolem deváté hodiny jsme v pořádku dorazili domů. A už se všichni samozřejmě těšíme na příští lyžování! :-)


Sepsala Verča, za což jí patří dík!

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Teda Verco, to jsem ani netusil, ze se vrhnes do sepisovani zazitku. Pri me chatrne pameti se mi to bude brzy hodit. Se divim, ze ses ani nepochlubila a ja to nasel az dneska. Vox

Okomentovat