středa 21. prosince 2011

Koulovačka!

To byla zase jednou akce. Jedno tričko tak, druhé zase tak. Anebo ne…

„Tohle se mi líbí, tenhle návrh ne. Počkej, tahle barva s tímhle střihem vypadá opravdu dobře. Ale to nemyslíš vážně? Jsi snad holka?! Myslím, že zatím ano, proč? Nemáš rád zelenou? Mám rád zelenou, ale tenhle odstín je až moc zelený. Prosím tě! A ty mi něco povídej o tom, kdo z nás dvou je holka. Je to normální barva. Hele a co černá? Nebo červená? A ujde taky modrá, koukněte se sem a už se přestaňte hádat, slyšíte mě? Jo, jo to vypadá dobře, to by šlo. Ani ten střih nevypadá zle. Jo a to logo se taky pěkně vyjímá. Takže máme favorita? Mně se líbí ta červená. A mně se líbí ta modrá. Tak to je super, mně se nelíbí ani jedna, já jsem pro zelenou. Ale ne, my se asi nesejdeme. Tak počkej! Uděláme návrhy všechny, ne? To nezní špatně. A konečně se můžeme přestat dohadovat. Co tam máme dál?“ Takhle nějak to ve středu vypadalo, křičeli jsme svoje nápady jeden přes druhého. Ta chvilka, co jsme nad tím strávili, se nám nějak protáhla a náhle z toho byly tři hodiny.

„A dost! Jedeme domů, je skoro půl deváté, jsme šílenci, že tu ještě sedíme. Tak jdeme? Ale jo, tak jdeme. Jééé lidi, koukejte, napadl první sníh. Bacha bacha, uhni se, letí koule. Auvajs, proč jsem to schytala já? Hele pánové nezdá se vám, že je vás na mě trochu moc? (smích) Ne ani ne. A další trefa! A už toho mám dost, Hanzee na ně!! …“ Koulovali jsme se a smáli se, tak dlouho dokud jsme všichni od hlavy k patě nebyli od sněhu a dokud bylo tolik sněhu, že se nám povedlo v hbitosti kus sebrat, udělat kouli a hodit ji. Sněhové vločky ten večer padaly a padaly. Byl to skvělý pohled proti světlu. Jen ty mršky nesměly zalétnout do očí, to pak nebylo příjemné.

Žádné komentáře:

Okomentovat