čtvrtek 2. února 2012

Čtvrteční coby kdyby

Víte, my chodíme do školy. Ale jsme přeci středoškoláci, že? A já myslím, že tohle slovo nevzniklo jen tak pro nic za nic. Základ je středa. Takže proč chodit do školy ve čtvrtek? No ne? Po zralé úvaze jsme se tedy rozhodli, že tento den zpestříme, namísto školy, vytvořením další stránky nebo článku v našich novinách.

Tedy ráno jsme se sebrali a jeli jsme všichni společně k Maky. Hrozila však reálná možnost, že půjdeme pěšky a v tom mrazu se nám nikomu moc nechtělo. Malý defekt u auta se nám snažil znepříjemnit život, ale dal podnět k tomu, napsat něco vtipného na zamrzlý chladič chudáka Oplíka. Vrátíme se ale raději zpět.

U Maky jsem si chvíli připadala jako na akci IT specialistů. Všude samý notebook a sedící, zadumaný člověk, tupě civící na prázdnou stránku MS Word. Sice jsme byli bezradní, ale aspoň nám bylo teplo. Ba přímo horko, počítače vydávaly spoustu tepla a vypadaly, že namáhají své procesory s námi.

Přišly první nápady. Vybrali jsme několik básniček hodících se do novin. Napsali pár článků, které jsme ve finále zase smazali, abychom mohli napsat nové a lepší. Vymysleli jsme pár trefných sloganů. A jak to tak bývá, čas začal utíkat daleko rychleji. Nakonec jsme si dali špagety (hmm špagety Hanzee). Zakončili jsme jimi tento den. Naše skupina se opět rozpadla na jednotlivce. Maky šla do práce, Hanzee jel domů, už opět s fungujícím autem, Deny, slepý jako patrona trefil na nádraží. Já se svezla s Maky a pak vyrazila taky domů. Žádná další újma na těle se nestala.

1 komentář:

Denis Kořínek řekl(a)...

Proč se každý, KAŽDÝ, musí strefovat do mé lehké krátkozrakost? :D Zas tak slepej nejsem ;)

Okomentovat